Dnes vás chci vzít na místo, kde jsme s mužem trávili dovolenou, když jsem byla těhotná. Jeho teta a strýček měli chatu v údolí kousek od Bítovčic. Ty leží asi 15 km od Jihlavy. Využili jsme slunečného počasí, které včera panovalo a vyrazili na výlet. Jeli jsme poprvé po nově otevřeném obchvatu Velkého Beranova. Když jsme vyjížděli z Jihlavy, tak mi muž připomněl, že si mám připravit foťák.
Jedeme po nové silnici a já si asi dlouho nezvyknu na holé stráně, které byly dříve zalesněné.
V Bítovčicích jsme nechali auto u hostince U Gurmána. Hned vedle je hasičská zbrojnice.
V řece Jihlavě je vody dost, manžel hned konstatoval, že by se dala jet. To víte, vodák se nezapře.
Ve velké zahradě běhala jedna slepička. Bylo mi jí docela líto, že je tam sama.
V domku u trati hlídal "Bohouš", pořádně na nás štěkal.
Zastávka Bítovčice, odtud jsme tenkrát na chatu šli. Cesta stále vede podél trati.
Tenkrát jsme chodili kousek po cestě vedle trati a pak vedla zkratka přes les.
Včera jsme šli po cestě, zkratka přes les už asi neexistuje.
Manžel si navíc cestu pamatoval, jako kluk trávil u tety na chatě prázdniny. Jednou s bratránkem závodili, který šíp doletí dál, jestli kupovaný nebo doma vyrobený. Sám pak poznal jak je taková hra nebezpečná, šíp se mu zabodl do čela na okem a měl velké štěstí, že to nebylo do oka. Teta mu ránu vyčistila a zalepila, strýc ho pak vezl na motorce do nemocnice na ošetření. Stačil jeden steh.
Viděli jste v listopadu kvést lesní jahody?
Došli jsme k chatám, tenkrát tu staly jen dvě a to se nezměnilo.
Na potůčku pod chatou kdysi klapal malý mlýnek, který strýček postavil dětem.
Místo, kde jsme před lety 2x trávili dovolenou. Nepoznala jsem to tady. Kdysi tu byla stráň porostlá křovím a malinami. Dnes tu jsou vzrostlé stromy. Chata stojí, ale není to ta, na kterou vzpomínám. Teta se strýčkem už dlouho nežijí a místo má jiné majitele.
Dovolila jsem si chatu vyfotit. Tady v rohu býval malý bazén. Stála jsem a vzpomínala. Kolem chaty býval nízký plůtek, který jsem přelezla, když jsem chtěla sbírat maliny za plotem. Tam to šlo dobře, horší to bylo zpátky. Měla jsem už bříško a tak to nebylo jednoduché. Nakonec jsem to bez újmy zvládla. Těch vzpomínek je spousta. Podruhé s námi byl starší syn a švagrová, které bylo 13 roků. Tenkrát se to nějak sešlo a tchyně s tchánem byli oba v nemocnici. A my měli švagrovou na starost. Byla jsem opět v jiném stavu.
Je to zvláštní pocit, když se po desítkách let někam vrátíte. Samozřejmě víte, že místo už asi vypadá jinak, ale přesto je to překvapení.
Cestou zpátky jsem našla duběnky. Je to druh hálky, kterou způsobuje blanokřídlý hmyz žlabatka dubová. Dříve se z duběnek vyráběl inkoust. Donesla jsem si je domů.
Trnky, musela jsem jednu ochutnat, ještě jsou trpké, zatím nepřešly mrazem.
Pro porovnání, horní fotka je moje, spodní fotil muž.
Opět dva rozdílné pohledy.
Něžné violky.
Ve stráni za domem se pásly ovce.
Jedeme domů.
Strávili jsme krásné odpoledne v přírodě a se vzpomínkami.
