Z dálky, z blízka

Sedím u kávičky, tváře mám ještě rozpálené z procházky a chystám se psát článek. Krásné počasí mě vylákalo ven, vzala jsem foťák a šla se projít. Nebyla jsem rozhodně sama, kdo se šel nadýchat čerstvého vzduchu. Na rybníku hráli kluci hokej, potkala jsem i cyklisty. Tak pojďme.

Sídliště Na Dolech.

Jsou vidět z dálky i z blízka. Komíny jihlavského Kronospanu. 

 Zapomněla jsem si doma brýle, takže jsem letící vrtulník fotila aniž bych ho pořádně viděla. 

Šla jsem po hrázi rybníka.

Jsem zvědavá, co tady vyroste. 

Na parkovišti u Möbelixu stálo jen jedno auto.  Zato u Uni Hobby bylo aut plno. 

Kdysi tu bývaly zahrádky.

Jak pravdivé v této době. Nevíme, co nám budoucnost přinese. 

Domov je na dohled.

Hezky jsem se prošla a snad načerpala trochu vitaminu D.

Emilka

Dnešní příspěvek bude o panence. Snažím se moc panenek nekupovat, ale panenka, kterou vám dnes představím mě okouzlila a tak se stala první letošní panenkou. Možná si vzpomenete, že jsem na jaře loňského roku oblékala kamarádce Marušce jejího skřítka. Už tehdy se mi moc líbil a tak jsem si podobou panenku objednala. Je to kouzelná skřítka a dostala jméno Emilka. A jelikož přicestovala nahatá, tak jsem jí upletla oblečení. 

Dostala i dvě panenky, aby jí nebylo smutno. 

A aby jí nebylo smutno, tak má u nás i kamarádky skřítky Cecilku a Rézinku.

Nejmenší Cecilka se hned uvelebila vedle Emilky, Rézinka si hlídá zajíčka. 

Rézinku mi vyrobila Maruška. 

Emilka je i modelka. Budu plést další oblečky pro Marušku a Emilka je bude zkoušet. A pak vám je ukážeme.

Po delším čase

Dnes jsme se téměř po měsíci šli s manželem projít. Už mi to moc chybělo a dnešní hezké počasí k procházce vybízelo. A také jsem si potřebovala koupit něco v lékárně, takže jsme spojili příjemné s užitečným. Pojďte se s námi projít.

Sněhulák u tenisových kurtů.

Fotka je špatně zaostřená, ale byl to okamžik, kdy se koník položil na zem a vyválel se ve sněhu. Nato se hned zase postavil.  Dnes byli ve výběhu jen dva.

Jeden z koní stále běhal k vratům a ržál. Asi chtěl domů do tepla.

Po cestě mi zvonil telefon, volal mi syn. Když jsem mu říkala kde jsme a že fotím, tak se ptal co je ve Starých horách k focení. Když se člověk dobře dívá, tak najde spoustu krásných momentů k focení. Třeba právě koně. Nebo kačenky.

Měsíčku na nebi hlubokém.

Tady se bobovalo i po hlíně. 

Když nebe maluje. 

Je to už více než 20 let, kdy jsem se denně touto ulicí vracela domů z práce. Přibyly roky, kila a už nemám natrénováno. Takže jsem se v půli kopce zastavila, fotila a trochu se vydýchala. Na fotce to tak nevypadá, ale je to pěkný kopec. 

Můj průvodce s batůžkem na zádech. Snad se vám procházka bude líbit jako se líbila nám.