Když jsem dnes vstávala, tak to vypadalo, že nebude slunečný den. Ovšem během dopoledne se vyloupl den jako korálek. Manžel dojel natankovat a po obědě jsme jeli do přírody. Nejeli jsme daleko, jeli jsme na Rounek, o kterém jsem psala v listopadu 2019. Bohužel i z tohoto článku se fotky ztratily, budu je muset znovu vložit do článku. Auto jsme nechali na rozcestí a vydali se po cestě mezi loukami. A nebyli jsme rozhodně jediní, potkávali jsme skupinky lidí, kteří se stejně jako my, vydali do přírody za sluníčkem a modrou oblohou bez mráčků.
Sluce nám svítilo do tváří a jeho paprscích se v korunách stromů třpytila námraza, vypadala jako ze skla. Vím, že lepší fotograf by to zachytil lépe.
I z tohoto místa jsou vidět kouřící komíny jihlavského Kronospanu.
Krtek se asi vylezl podívat, jestli je už jaro.
Tady jsme se snažili uhodnout podle stop, která zvířátka tu běhala. Vypadalo to na zajíce a lišku.
Někdo tu dělal adělíčka. Manžel to vyzkoušet nechtěl.
Vzala jsem s sebou na výlet i Emilku. Objednané botičky ještě nedorazily a tak jsem jí obula asi o tři čísla větší tenisky.
Zamrzlý rybníček.
Vzali jsme to zase kolem chat.
Už jsme ve vsi.
Památnými stromy jsou čtyři velkolisté lípy.
U Rantířova bylo na zamrzlém rybníce živo.
Byla to krásná procházka v přírodě. Nad hlavou nám v korunách stromů zpívali ptáci, asi už také vyhlíží jaro jako my. Užili jsme si volnosti, čerstvý vzduch a zapomněli jsme alespoň na chvíli na nelehkou situaci v naší zemi. A snad jsme načerpali i trochu vitamínu D.
