Dalešice

Z Třebíče popojedeme a zastavíme se v Dalešicích.  Mám tyhle neplánované zastávky ráda, někdy přinesou hodně zajímavého. Městys Dalešice leží necelých 20 km od Třebíče. Zaujala mě kaple a požádala jsem muže jestli by mi tam zastavil. V Dalešicích je i pivovar známý z filmu Postřižiny. Říkala jsem si, že bychom se tam mohli zajet podívat. Člověk míní a budování nové silnice mění. Přes obec se projet nedá. Zajeli jsme ke hřbitovu a dál pokračovali pěšky. Pojďte se s námi podívat.

Chladící věže jaderné elektrárny v Dukovanech nelze přehlédnout. 

Zaparkovali jsme ve stínu lípy a šli jsme se projít. 

Kaple sv. Kříže. V roce 1708 ji nechal postavit rytíř Leopold Odkolek z Oujezda. 

Kaple sousedí se hřbitovem.

Je od ní krásný výhled do kraje. 

Kontrast starého s novým.

Půjdeme se podívat dál. 

Došli jsme ke staveništi. 

Kostel sv. Petra a Pavla. Pochází přibližně ze 14.století a měl být založen knížetem Litoldem. Součástí kostela byl i klášter. Ten v roce 1540 zanikl a majetek získali Kraličtí z Kralic. Ti také klášter přestavěli na panské sídlo. Více informací o osudu zámku najdete tady: zámek Dalešice.

Jak vidíte, stav zámku není dobrý. Snad se majitel konečně pustí do rekonstrukce jak slíbil. 

Od kostela jsme šli zpátky. Představte si, že se manželovi nechtělo jít až k pivovaru. Nemohla jsem tomu uvěřit. 

Snacha nedávno sbírala vnoučkovi sedmikrásky na sběr do školy. Tady jich kvetlo. 

Šli jsme kolem staré zdi a divila jsem se co všechno na ní kvete a roste. Podle manžela jsou to rozchodníky. 

Celou dobu, co jsem fotila, na mně štěkal tenhle hafan. Nakonec ho to přestalo bavit. 

I v Dalešicích mají čápa. 😉

Z Dalešic jsme se ještě jeli podívat na Dalešickou přehradu. Tak zase příště, ano.

Do města, kde žijí čápi

Uhodnete kam jsme to dnes jeli na výlet?  Protože jsem nedávno o čápech psala, tak pro vás určitě není problém poznat, že jsme jeli do Třebíče. Včera jsem se pořád nemohla rozhodnout kam pojedeme a ráno mě napadlo, že bychom mohli jet do Třebíče. Už jsme tam pár let nebyli a nedávno jsem někde četla informaci, že v Třebíči mají větrný mlýn. Bylo rozhodnuto o cíli naší cesty. 

Oba bychom se museli hodně sehnout, ale do mlýna je ještě jeden vchod. Bohužel ještě bylo zavřeno, tak snad někdy příště. 

V Třebíči je větrný mlýn holandského typu. Nikdy nesloužil ke mletí obilí, ale sloužil k mletí třísla pro koželužské dílny v Borovině. Později byl využíván k bydlení. Nyní je mlýn po rekonstrukci a uvnitř je expozice týkající se mletí třísla a koželužství. Hřídel a lopatky byly ručně vyrobeny z dubového dřeva.

Následovala procházka ulicemi židovské čtvrti. O historii této části města, která je chráněna statutem Světového dědictví UNESCO si můžete přečíst zde: Zámostí.

Pohled na řeku Jihlavu, která Třebíčí protéká. 

Vždycky mě lákají úzké uličky a zákoutí, tak se pojďme podívat. 

Přední synagoga, je jedna ze dvou zachovalých ve městě. Od 50.let slouží Církvi československé husitské. 

 

Stinná ulice, myslím, že ten název jí sedí. 

Zadní synagoga, více informací najdete opět zde: Zadní synagoga. Uvnitř jsme už byli a dnes bych to v respirátoru asi nedala. Bylo dusno a nebylo mi nejlíp. Tak jsme šli dál podél řeky. Fotografií mám víc, ale to někdy příště. 

U řeky roste obilí, už jste to někde ve městě viděli? 

Stará tovární budova je přeměněna na byty. 

A tady jsou čápi, které jste už viděli 

V Třebíči probíhá revitalizace Karlova náměstí. 

Tady jsme si dali oběd. 

Našla jsem kamínek, ale jen jsem si ho vyfotila.

Mezi hromadami dlažebních kostek je vidět krásné domy. 

Pohledem na komín s čápy se s Třebíčí rozloučíme. Domů jsme ovšem nejeli, ale o tom až příště. I tak je fotek až, až.