Aneb další výlet do neznáma. Tedy pro mně určitě. Manžel se mně v neděli ptal, jestli mám vybrané nějaké místo kam pojedeme. Tentokrát jsem to nechala na něm. Cestou jsem podle směru jízdy tipovala kam jedeme. Stejně jsem to neuhodla. Dojeli jsme do Lovětína, kde jsme nechali auto a vydali jsme se cestou mezi loukami. V Lovětíně jsme se před lety byli podívat na ledopád, který je hodně známý. Dnes vás pozvu na jiné místo. Není to z Lovětína daleko, tak se neunavíte.
Za jízdy jsem se kochala krajinou. Vyjeli jsme z Jihlavy směrem na Kostelec a za Kostelcem na kruháči jsme odbočili směr Batelov.
V Lovětíně jsme zaparkovali u Kulturního domu.
Kaple Povýšení svatého kříže.
Líbily se mi sluneční hodiny, šly téměř přesně.
Prošli jsme uličkou mezi dvěma domy a ocitli se na luční cestě. K mé radosti vedla do kopce.
K podzimu patří šípky a kolem cesty bylo hodně šípkových keřů.
Ochutnala jsem trnky.
Z cesty je krásný rozhled do krajiny.
Tady je místo, které mi muž chtěl ukázat. Místo, kde se scházejí trempové. Kdysi tady byl v době kdy vedl oddíl dětí. A před několika lety sem zavedl kamaráda, který má nedaleko chatu, ale o místě nevěděl.
Chystá se dřevo na zimu.
I my jsme byli přivítáni. Potkali jsme tu dva členy z osady, pozvali nás, abychom si prohlédli chatu uvnitř a na uvítanou nám nabídli štamprličku. Manžel jako řidič nemohl, já jsem si s nimi připila. Hezky jsme si popovídali.
Krásné místo, které si trampové vybrali, je v bývalém lomu. Osada byla založena už v roce 1965.
Po chvíli jsme se rozloučili a vydali se zpět. Do vsi to není daleko, asi 1,5 km.
Podzimní příroda je nádherná, nabízí nám paletu barev. A když do nich svítí slunce, tak to nemá chybu.
V dálce je vidět věž hradu Roštejn.
Bílá kočka nás pozorovala. Byli jsme od ní daleko, tak neutekla.
Naše procházka přírodou trvala něco málo přes hodinu.
V tomto domě prý bývala hospoda. Je vidět, že dům někdo opravuje.
S Lovětínem se rozloučíme a ještě se zajedeme podívat na jedno místo. Ale to až příště.
