úterý 10. listopadu 2020

Nedělní procházky - vzpomínky

U minulého příspěvku v jednom z komentářů vzpomínala Hanka na nedělní procházky s rodiči. I my jsme na takové  procházky chodívali a tatínek fotil. 

Ráda jsem si je připomněla. Fotografie jsou ve formátu 6x6, snad budou dobře vidět.


Tady jsem jako miminko, byla jsem pěkný buřtík.




Na kupce sena.


Tady jsem o několik let později se sestrou. Byla o téměř 8 let starší. 



S tatínkem. Rodiče si mě pořídili ve zralém věku, mamce bylo 37 a taťkovi 40. Pamatuji si ho již jako prošedivělého pána. 




Bože, to byla móda, bílé punčocháče a na nich modré trenýrky. 



Sukni mi pletla mamka a byla modrá s bílými proužky. K ní byl ve stejné kombinaci svetřík.






Poslední dvě fotografie jsou z prázdnin, kdy jsem byla s babičkou u příbuzných v Netolicích. 


Babička vždycky nosila šátek. Ta paní, která je jen o kousek větší než já, byla její švagrová. 

Tenkrát jsme jely na výlet na Hlubokou a jsme focené v parku. 

Snad vám moje vzpomínání přijde vhod. 

pátek 6. listopadu 2020

Barevné odpoledne

Jak vysvitne slunce, tak nemám doma stání.  Včera se konečně udělalo hezky a  i manžel souhlasil s procházkou. Kdo má náladu, může jít s námi. 















Nezaujali jsme ho my, ale jiný pes, který šel kolem.


Prosím zahrádkáře o určení této kytičky, která tak krásně kvete i začátkem listopadu. 





Moje oblíbené zákoutí. https://ruzena57.blogspot.com/search?q=Borovinka. Šli jsme tudy i v srpnu.








Sádky u rybníku Borovinka.




I tady je vidět, že je po deštích zvýšená hladina vody. Je to pořádný hukot.









Cyklostezka pod mostem ve Starých Horách je zpalavená. 







Sakury  už bez listí. To tvoří na zemi krásný barevný koberec.




Plot kolem jihlavské mlékárny má tematickou výzdobu. 




Jako mám oblíbená zákoutí, tak mám i oblíbené stromy. Třeba tuto břízu. Pamatuji si dobu, kdy byl parčík po roce 1989 založen. Chodila jsem přes něj denně do práce a sledovala jak vše roste. Už dávno tudy každý den nechodím, bříza za ty roky vyrostla a zmohutněla a pokaždé, když ji vidím, tak mi připomene březové háje v Rusku. 





Jsme skoro doma. Omlouvám se za spoustu fotek, bylo tak krásně a já fotila a fotila. A chtěla jsem se o to hezké podělit i s vámi.