Už jste někdy byli ve vetešnictví? A v takovém, které je na zámku? Jestli ne, tak vás tam dnes pozvu. Možná znáte pořad Poklad z půdy, kde je majitel zámku Martinice Pavel Kuře jedním z čtveřice, která donesené staré věci hodnotí a případně draží. O Zámeckém vetešnictví už vím dlouho a pořad sleduji. Včera mě upoutaly na FB fotografie z nové expozice a poprosila jsem manžela, jestli bychom se tam zajeli podívat. Přání bylo vyslyšeno.
Obec Martinice leží u Dolních Kralovic. Martinice byly založeny ve Svatavině újezdu asi ve 13. století. První doložená historická zpráva je z roku 1352, je o ní zmínka v kapitule vyšehradské. V roce 1588 dostavěl tehdejší majitel Martinic Trystram Lukavecký z Lukavce ve vsi tvrz. O sto let později nový vlastník Jiří Vražda z Kunvaldu postavil naproti tvrzi raně barokní zámeček ( dokončen1680). Zámeček měnil během let majitele, byl přestavován. Do dnešních dnů se dochoval ve zchátralém stavu. Nynější majitel Pavel Kuře v něm otevřel vetešnictví a na zámku je též muzeum Zlaté české ručičky. Pořádá tam kulturní akce, výstavy a koncerty.
Zámek je jednopatrová budova. Arkády byly zazděné, ale pan Kuře je nechal znovu osadit okny.
Ve vetešnictví jsem byla poprvé a tak jsem byla překvapena spoustou věcí co je uvnitř i venku. Některé měli doma moji rodiče.
Vedle zámku je postaven stan ve kterém jsou stovky knih.
Manžel prohlížel nábytek a konstatoval, že vozík za auto by nám nestačil. Moc se mi líbila jedna skříň.
Zvonec svolává návštěvníky k prohlídce muzea. Měli jsme štěstí, že jsme byli jen tři. Pan Kuře obdivuje vše, co je české a v tomto duchu jsou i expozice v muzeu.
Koutek věnovaný malíři Františku Tichému.
Koutek kadeřnice. Ne že by to muž potřeboval. Už je konečně ostříhaný.
Tím hlavním lákadlem pro mne byly samozřejmě panenky, kočárky a pokojíčky.
Na zámku je i malá hospůdka, kde nám uvařili dobrou kávu a mohli jsme si s panem majitelem ještě chvíli povídat. Kouřil u toho pěnovku, to bylo sympatické mému muži, který si na chalupě občas zabafá z fajfky nebo si zapálí doutník.
Po prohlídce muzea jsme si ještě prošli vetešnictví. Doufala jsem, že objevím malou panenku, ale z hraček jsem viděla jen několik plyšáků. Nakonec jsem si koupila pár formiček, zvoneček do sbírky a porcelánovou figurku.
Formičky jsem doma vyvařila 2x ve vodě s práškem do pečiva a pak jsem je umyla ve vodě se saponátem. Krásně prokoukly. Postavička byla úplně černá a moc hezky se vyloupla.
Je vidět, že záchranné práce pokračují i kolem zámku. Přeji panu majiteli, aby se mu opravu zámku podařilo dokončit.
Náš výlet ještě nekončí. Jeli jsme se podívat na další hezké místo, ale o tom až příště.
