Dnes se ještě podíváme, kde jsme byli další dny s dětmi. Tentokrát jsme trochu víc poznávali Jihlavu. Ve středu vařil muž a já jsem šla s dětmi na hřiště a k jezírku na sídliště Za Prachárnou. Děti si místo pamatovaly od loňska, hlavně Verunka, protože jsem jí nedovolila namočit si nohy v jezírku. Tenkrát jsem jí marně vysvětlovala, že není na koupání. Bylo z toho hodně vztekání a křiku. Letos se ptala, jestli si může namočit alespoň jednu nožičku a když jsem jí řekla, že ne, tak už neprotestovala.
Zatímco děti řádily na hřišti, já jsem se rozhlížela, jestli tu není něco zajímavého k vyfocení. Zaujala mě kamenná brána.
U jezírka byly dřív než já.
Voda je hodně kalná, ale přesto jsme viděli zlaté rybičky, ovšem vyfotit se mi je nepodařilo, tak alespoň krásné lekníny.
Vašík mě vyfotil, jako obvykle se šklebím. Kytičky jsou na tom rozhodně líp.
S Verunkou jsme obdivovaly krásně rozkvetlý balkon.
Vrtulník byl na základně, tak si ho děti zkoušely i vyfotit.
A od vrtulníku už je to jen kousek k nám. Najednou je bolely nohy, nerady chodí.
Ve čtvrtek jsme se šli podívat na Bránu Matky Boží. Tentokrát jsme si nezapomněli turistické deníčky dětí, aby si do nich mohly dát razítka. Děti si s dědou prohlédly z vyhlídky v hradbách Mahlerův park. A odtud je to jen pár kroků k bráně.
V přízemí brány je turistické infocentrum, ve druhém patře je výstava Igráčků a také autodráha.
Vzpomínala jsem na dětství našich kluků, kteří si s Igráčky také hráli. Postavičky ovšem tenkrát neměly tolik doplňků jako mají dnes.
Aby děti měly památku na výstavu Igráčků, tak jsme jim při odchodu z brány každému jednoho podle výběru koupili. Vašík si vybral závodníka ve formuli a Verunka princeznu a rytíře s koněm. Doma si s nimi odpoledne hrály.
V mezipatrech jsou vystavené obrázky, které se týkají jednotlivých událostí ve městě.
Starý hodinový stroj.
Pohled na stejné místo z okénka a potom z vrcholu brány.
Věžička s hodinami na jihlavské radnici.
Věže kostela sv.Ignáce z Loyoly.
V dálce je vidět vyhlídka v hradbách u Mahlerova parku. Verunka si jí hned všimla. Úspěšně jsme potom zdolali i schody dolů. Hned vedle brány je upravená část parkánu, kde se hraje divadlo pro děti.
Od brány jsme to vzali přes náměstí se zastávkou na zmrzlinu a potom jsem jim ukázala nejužší uličku v Jihlavě. Divili se, že jsme vyšli pár metrů od kostela sv.Jakuba Většího. Chtěli jít zase na věž, ale šli jsme hlavně pro razítka do notýsků. Jedno dostali i na ruku.
Domů jsme jeli trolejbusem, což je pro ně velký zážitek.
A myslím, že zážitkem pro ně bylo v pátek umývání schodů s dědou. Takové šikovné pomocníky mám. Odpoledne pro ně přijeli rodiče, děti se na ně moc těšily.
Dny s vnoučaty rychle uběhly, doufám, že během školního roku budou moci přijet i na víkendy, že nebude taková situace jako loni.
