Vzpomínka

Dnes jsme se probudili do krásného, slunečného dne. I počasí jako by chtělo oslavit svátek Václavů. Nebudu psát o českém králi, ale chtěla bych povídat o někom blízkém.

Když se narodil náš starší syn, dostal jméno Václav. Je to tradice v rodině mého muže a on už byl čtvrtý. Vašík byl od malička moc hodný kluk, ve škole mu to šlo. Moc rád jezdil do přírody, později i na tábory a jako dospělý i děti vedl. Byl takové sluníčko. Náš mladší syn Jakub byl od malička hodně nemocný a Váša trochu ty starosti s ním jako by vyrovnával. Zastal se brášky ve škole, když se mu děti posmívali kvůli zdravotním problémům. Samozřejmě se jako kluci hodně prali, ale měli se moc rádi. Bohužel o něm mohu psát jen v minulém čase. Váša krátce po svých osmnáctých narozeninách bohužel zemřel na virový zánět mozku. Pořád to bolí a já proto tyto dny moc nemiluji. Za pár dnů by měl narozeniny a o to víc na něho vzpomínáme. Na konci října to už bude dlouhých 18 let, co odešel. Není den, abychom si na něho nevzpomněli. S mužem se učil poznávat přírodu, byl to jeho kamarád. Měli vyjímečný vztah a navíc mu byl hodně podobný. Vašíku, moc ráda bych ti také popřála vše nejlepší, ale mohu pouze vzpomínat na báječného syna, kterým jsi byl.

Téměř před dvěma roky přibyl do naší rodiny další Václav, náš malý a úžasný vnouček. Dostal jméno po strýčkovi, ale i pradědeček ze strany Vašíkovi mamniky byl Václav a hlavně, maminka se jmenuje Vendula. Vašík nám moc pomáhá překonávat těžké chvíle, s ním člověk zapomene na starosti.

Tak chci popřát Václavům vše nejlepší.