Je po dešti......

Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty,
je po dešti, ta chvíle nehodí se pro trampoty,
už je po dešti a svítí kaluže,
ach ženy, nemračte se na muže.

Když jsem dnes ráno vyšla z domu, tak jsem si vzpomněla na tuto písničku, kterou zpívala Judita Čeřovská. Konečně vysvitlo slunce, vzduch ještě voní deštěm a ptáci zpívají co jim hrdélka stačí. 

Tak jsem opět cesto na nákup fotila (doufám, že už vás tím nenudím).

Asfaltka rychle osychá.

Pod jedním stromem leží spadlé hnízdo. Doufám, že pokud v něm byla mláďátka, tak včas z něho vylétla.

Džungle u tělocvičny, tady se panu školníkovi asi nechce do sečení.

Zvonečky pořád kvetou, ale déšť je poznamenal, jsou poválené.

Kopřivy mají svěží barvu, jen je natrhat do nádivky.

Hned vedle tělocvičny je školní hřiště.

V Jihlavě i blízkém okolí jsou kaštany napadené klíněnkou jírovcovou. Je to vidět na listech, které usychají.

  

Ještě kvete svazenka a i nějaký mák. Ovšem celkový pohled na záhony není moc estetický zážitek. Víc se mi líbí, když je tu směs lučních květů.

Z Lidlu jsem odcházela se smíšenými pocity. U chlaďáků s masem dva "volové" doplňovali zboží. Nevím, proč se chlapi pořád takhle titulují. Když jsem se blížila, tak si jeden kašlal do roušky. A na dotaz kolegy co je, odpověděl, že takhle kašle týden. Moc dobrý pocit jsem z toho neměla. Jen doufám, že mě jeho i moje rouška ochránila. Možná jsem moc úzkostlivá, ale v této době bych s kašlem do práce nechodila. Navíc když pracuje v obchodě, kde se potkává se spoustou zákazníků.

U domu nám krásně kvetou tyto keře.

 Želvíkovi sem chodím trhat jetel, mlíčáky a jitrocel.

Přeji vám krásnou neděli bez nepříjemných zážitků.