Kamínky - výzva

Na začátku července vyhlásila Marta na svém blogu novou výzvu nazvanou Kameny. Říkala jsem si, že bych mohla přispět se svou troškou do této zajímavé výzvy.

Jako hodně dětí i já jsem v dětství ráda sbírala kamínky a zůstalo mi to. Teď je vozím hlavně želvě do terárka. 

V hoblinách nejsou moc vidět. Začala jsem je tam dávat z důvodu, kdyby se Poldík převrátil na záda, aby se měl o co odrazit a mohl se převrátit zpátky na břicho. Cestuje po obvodu terárka a kameny jsou stejně rozházené. 

Tyhle mám na památku na své poslední zaměstnání. Nasbírala jsem je kolem budovy, kde jsem pracovala. Teď se hodně na kamínky maluje. Jsem na FB ve skupině Kameny a některé výtvory jsou opravdu moc hezké. Na zadní straně je napsané směrovací číslo a kamínek se někde položí. Kdo ho najde, tak si ho může nechat nebo ho pošle dál. Třeba někde, kde je na dovolené. 

Misku vyrobila moje šikovná kamarádka, které se keramika stala velkým koníčkem.

Křemeny jsem nasbírala na naší první covidové procházce v přírodě. Šli jsme přes pole a já sbírala. Byly tam i větší, ale ty manžel odmítl nést v batohu.😉

Kamínky jako šperk. Ten ve tvaru želvy jsem si přivezla z nějakého výletu, ale už nevím odkud. A prstýnek s podobným kamínkem jsem si letos koupila ve Světlé nad Sázavou. 

Anděla mám také od kamarádky i u něho je místo na zajímavé kamínky.

 I když se mi malované kameny líbí, nějak bližší jsou mi ty přírodní. Tady třeba vidím postavu. A co připomíná vám? 

Jednomu malovanému jsem neodolala a koupila jsem si ho od jedné šikulky na FB. Maluje i hezké obrázky.

Sbírka našich vnoučat. První začal sbírat kamínky na hřišti za domem Venda. Dala jsem mu na ně skleničku, aby si je do ní mohl dávat. Když povyrostla Verunka a přestala si kameny dávat do pusy, začala je také nosit domů. I jí jsem na ně dala skleničku, ale nedávno jsem je sesypala do jedné větší a už je také plná. 

I tady se najdou hezké kousky. 

Jablko nepadlo daleko od stromu.

Přeji vám hezké dny.