Přemýšlím co napsat a jestli vůbec mám psát. Po dnech, kdy bylo hnusné počasí a kdy mi nebylo moc dobře, trápila mě rýma (asi alergická) a pak migréna, starost o nemocnou vnučku. A také to, co se děje kolem nás, mi nepřidalo na náladě, spíš naopak. Až dnes, kdy konečně vysvitlo slunce a i vítr se více méně utišil, mi bylo konečně trochu líp. Odpoledne jsem se šla projít a vzala si s sebou foťák.
Kaštan ve tvaru srdce. Věděla jsem kam ho položím.
Moje kroky pak vedly na hřbitov.
Po cestě jsem koupila vřesy. Donesla jsem kousek přírody našemu synovi, kterému by dnes bylo 42 roků.
Procházka po hřbitově mi přinesla klid.
Cestou domů jsem využila pootevřené brány židovského hřbitova a nahlédla dovnitř.
Také mám říjen spojen s odchodem mých nejbližších. A i když je podzim pro mnohé barevný, právě proto toto období nemám ráda.
OdpovědětVymazatJanko, od jisté doby nemám říjen ráda. Náš syn se v říjnu narodil a také v říjnu zemřel, krátce po 18 narozeninách. Osud mu vyměřil jen krátký čas.
VymazatRůženko, když čtu, co si napsala, asi ani procházka s podzimním sluníčkem ti moc radosti neudělala. Snad je klid a smíření... netušila jsem, že si prožila tak neskutečnou ztrátu. Svírá se mi srdce při té představě. Jsi velmi statečná!
OdpovědětVymazatPřeji ti pokud možno příjemný den, Helena
Helenko, v takové době mám vždycky smíšené pocity. Syn miloval přírodu a je mi líto, že tu krásu nemůže vidět. Jak píšeš, procházka mi přinesla klid a smíření.
OdpovědětVymazatDěkuji za Tvá slova.
Promiň, ale nějak nevím co napsat. Cokoli co se řekne, je stejně jen připomenutí velké bolesti, a otevře staré, byť trochu zhojené rány....asi jen moc mě to mrzí.
OdpovědětVymazatVendy, děkuji. Chápu, že se slova těžko hledají.
VymazatRůženko, netušila jsem, že tě potkala taková bolest. Slova jsou zbytečná....Na hřbitovech i v kostele najde klid i nevěřící. Ten kaštánek jsi měla najít právě ty. Ať jsou další dny šťastnější.
OdpovědětVymazatMaruško, děkuji.
VymazatRůženko, i přes krásné fotky na mně padl smutek. Nemám podzim ráda, jediné, co mě s ním smiřuje, jsou barvy při slunečných dnech.
OdpovědětVymazatJe mi líto, co vás potkalo.
Opatruj se
Děkuji.
VymazatRůženko moc hezké fotografie. Je podzim, blíží se čas dušiček a samozřejmě vzpomínání na blízké, které nás již pozorují shora. Je to líto, že vás potkal tak smutný odchod syna. I čas hojí, bolest v srdci zůstává dál... Hezky ses procházela i fotila. Opatrujte se a těším se na další fotografie jistě už na veselejší téma.
OdpovědětVymazatJaruško, je pravda, že čas tu bolest trochu otupil, ale toto období je pořád těžké.
VymazatRůži, moc krásně jsi nafotila svoji procházku, i když je docela smutná. A chápu, že říjen nemáš ráda. Přeji ti lepší a veselejší dny.
OdpovědětVymazatMarti, moc děkuji.
VymazatMoc pěkná procházka s fotkami. Na hřbitovy chodím rád. Je tam takový klid. A což teprve na "dušičky", kdy tam blikají všechna ta světýlka.
OdpovědětVymazatAno, je to místo klidu a ticha.
VymazatRúženko, procházka ti přinesla aspoń trošku klidu i když vím, že ta bolest v srdíčku zůstane navždy . Jsi velmi statečná.
OdpovědětVymazatOpatruj se.
Tu bolest si poneseme do konce života, ale na druhou stranu musíme žít. Máme pro koho.
VymazatRůži, tak tohle je opravdu bolavé vzpomínání, které po letech trochu otupí, ale v srdci ten smutek je navždycky. Přeji jenom krásné dny a hezké chvilky s vnoučaty, moc zdravím ☺
OdpovědětVymazatEvi, moc děkuji.
OdpovědětVymazatTo se synem je mi líto, muselo to být hrozné. Jinak hezké fotky z vycházky.
OdpovědětVymazatDěkuji za Tvůj komentář. Bylo to hrozné, tenkrát jsem si neuměla vůbec představit jak budeme žít dál.
VymazatFotky sú nádherné, ten židovský cintorín ma zaujal. Tu je tiež, ale neviem, či sa vôbec dá doň vstúpiť. Cintoríny sú pre mňa taká dvojsečná záležitosť, na jednej strane je tam neuveriteľný pokoj, na druhej strane, človek sa nedokáže ubrániť slzám a hlavne smútku za tými, ktorým bol pridelený veľmi krátky čas. Ako sa hovorí a nie je to len fráza: Rodičia by nemali prežiť svoje deti.
OdpovědětVymazatPřesně takové pocity mám já, na jedné straně tam je klid, na druhé straně smutek a bolest.
VymazatMilá Růženko, to je mi líto - tak krátkého života... Přeji, ať se Ti vynořují ty hezké vzpomínky. A klidné podzimní procházky.
OdpovědětVymazatDěkuji, máme na něho krásné vzpomínky. Byl moc hodný.
VymazatMilá Růženko.. je těžké hledat písmenka která by bolest v srdíčku zmírnila. Ale věřím, že vnoučátka ti srdéčko rozveselí. Opatruj se moje milá. Z💙
OdpovědětVymazatZdeničko milá, děkuji za Tvá písmenka. Vnoučátka nám dělají radost i tím lumpačením.
VymazatMěj krásné dny.
Růženko, to byla pěkná procházka, ale se smutnou vzpomínkou. Potkala Tě velká ztráta, je mi to moc líto. Ať Ti vnoučátka a panenky dělají radost. M.
OdpovědětVymazatMaruško, moc Ti děkuji. Máš pravdu, vnoučátka i panenky mi dělají radost a dávají životu smysl.
VymazatTak to je opravdu smutné, chodit na synův hrob.
OdpovědětVymazatPřeji vše dobré.
Věrko, děkuji. Přeji hezké dny.
VymazatJsou ztráty, které nikdy nepřebolí. Myslím na tebe.
OdpovědětVymazatSimonko, děkuji.
VymazatRůženko, musí být strašné chodit synovi na hrob. Prošla sis těžkým obdobím, neumím si to ani představit.
OdpovědětVymazatOpatruj se a čerpej sílu ze sluníčka, dokud na nás vykukuje. D.
Bylo to těžké pro nás pro všechny. Čas tu bolest otupí, ale nikdy nezmizí.
VymazatDěkuji Ti.
Růženko, je to snad největší bolest, přijít o vlastní dítě.
OdpovědětVymazatI když už je to několik roků, stále je to uvnitř Tebe a nikdy to nezmizí. Drž se.
Kaštánek jsi dala tam, kam patří, dobře jsi udělala.
Kaštánek jsem asi měla najít. Pro něho.
VymazatKrásné podzimní fotky. Nad Tvým článkem jsem se hodně zamyslela, koncem léta jsem ,,oslavila,, 42. narozeniny, koncem října bude slavit narozeniny syn... Nikdo nevíme, co nám osud připraví, a Tvá tragédie mne moc mrzí.
OdpovědětVymazatBlanko, děkuji. Máš pravdu, nikdy nevíme, co nám osud přichystá.
VymazatTento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatRůženko, taky mne píchlo u srdíčka, když jsem četla o tragédii, kterou jsi prošla. Mně zemřela holčička, byla sice maličká, ale vzpomínám na ni stále. Té by bylo už 55 let. Já na hřbitov nemusím, je mi vždy z toho smutno.
OdpovědětVymazatLibuško, to je mi moc líto. I můj bratr ztratil syna jako malé miminko, zemřel hned po narození.
VymazatTěžko hledám slova, ráda bych Tě alespoň trochu potěšila, ale je mi jasné, že to nedokážu. Opatruj se.
OdpovědětVymazatPetro, děkuji.
VymazatTo je hodně smutný příběh a ani ty krásné fotky ho nerozveselí...
OdpovědětVymazat