neděle 4. října 2020

Nedělní odpoledne

Přemýšlím co napsat a jestli vůbec mám psát. Po dnech, kdy bylo hnusné počasí a kdy mi nebylo moc dobře, trápila mě rýma (asi alergická)  a pak migréna, starost o nemocnou vnučku. A také to, co se děje kolem nás, mi nepřidalo na náladě, spíš naopak. Až dnes, kdy konečně vysvitlo slunce a i vítr se více méně utišil,  mi bylo konečně trochu líp. Odpoledne jsem se šla projít a vzala si s sebou foťák.








Kaštan ve tvaru srdce. Věděla jsem kam ho položím.



Moje kroky pak vedly na hřbitov. 



Po cestě jsem koupila vřesy. Donesla jsem kousek přírody našemu synovi, kterému by dnes bylo 42 roků. 



















Procházka po hřbitově mi přinesla klid. 
Cestou domů jsem využila pootevřené brány židovského hřbitova a nahlédla dovnitř.










46 komentářů:

  1. Také mám říjen spojen s odchodem mých nejbližších. A i když je podzim pro mnohé barevný, právě proto toto období nemám ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Janko, od jisté doby nemám říjen ráda. Náš syn se v říjnu narodil a také v říjnu zemřel, krátce po 18 narozeninách. Osud mu vyměřil jen krátký čas.

      Vymazat
  2. Růženko, když čtu, co si napsala, asi ani procházka s podzimním sluníčkem ti moc radosti neudělala. Snad je klid a smíření... netušila jsem, že si prožila tak neskutečnou ztrátu. Svírá se mi srdce při té představě. Jsi velmi statečná!
    Přeji ti pokud možno příjemný den, Helena

    OdpovědětVymazat
  3. Helenko, v takové době mám vždycky smíšené pocity. Syn miloval přírodu a je mi líto, že tu krásu nemůže vidět. Jak píšeš, procházka mi přinesla klid a smíření.
    Děkuji za Tvá slova.

    OdpovědětVymazat
  4. Promiň, ale nějak nevím co napsat. Cokoli co se řekne, je stejně jen připomenutí velké bolesti, a otevře staré, byť trochu zhojené rány....asi jen moc mě to mrzí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, děkuji. Chápu, že se slova těžko hledají.

      Vymazat
  5. Růženko, netušila jsem, že tě potkala taková bolest. Slova jsou zbytečná....Na hřbitovech i v kostele najde klid i nevěřící. Ten kaštánek jsi měla najít právě ty. Ať jsou další dny šťastnější.

    OdpovědětVymazat
  6. Růženko, i přes krásné fotky na mně padl smutek. Nemám podzim ráda, jediné, co mě s ním smiřuje, jsou barvy při slunečných dnech.
    Je mi líto, co vás potkalo.
    Opatruj se

    OdpovědětVymazat
  7. Růženko moc hezké fotografie. Je podzim, blíží se čas dušiček a samozřejmě vzpomínání na blízké, které nás již pozorují shora. Je to líto, že vás potkal tak smutný odchod syna. I čas hojí, bolest v srdci zůstává dál... Hezky ses procházela i fotila. Opatrujte se a těším se na další fotografie jistě už na veselejší téma.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, je pravda, že čas tu bolest trochu otupil, ale toto období je pořád těžké.

      Vymazat
  8. Růži, moc krásně jsi nafotila svoji procházku, i když je docela smutná. A chápu, že říjen nemáš ráda. Přeji ti lepší a veselejší dny.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc pěkná procházka s fotkami. Na hřbitovy chodím rád. Je tam takový klid. A což teprve na "dušičky", kdy tam blikají všechna ta světýlka.

    OdpovědětVymazat
  10. Rúženko, procházka ti přinesla aspoń trošku klidu i když vím, že ta bolest v srdíčku zůstane navždy . Jsi velmi statečná.
    Opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tu bolest si poneseme do konce života, ale na druhou stranu musíme žít. Máme pro koho.

      Vymazat
  11. Růži, tak tohle je opravdu bolavé vzpomínání, které po letech trochu otupí, ale v srdci ten smutek je navždycky. Přeji jenom krásné dny a hezké chvilky s vnoučaty, moc zdravím ☺

    OdpovědětVymazat
  12. To se synem je mi líto, muselo to být hrozné. Jinak hezké fotky z vycházky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za Tvůj komentář. Bylo to hrozné, tenkrát jsem si neuměla vůbec představit jak budeme žít dál.

      Vymazat
  13. Fotky sú nádherné, ten židovský cintorín ma zaujal. Tu je tiež, ale neviem, či sa vôbec dá doň vstúpiť. Cintoríny sú pre mňa taká dvojsečná záležitosť, na jednej strane je tam neuveriteľný pokoj, na druhej strane, človek sa nedokáže ubrániť slzám a hlavne smútku za tými, ktorým bol pridelený veľmi krátky čas. Ako sa hovorí a nie je to len fráza: Rodičia by nemali prežiť svoje deti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně takové pocity mám já, na jedné straně tam je klid, na druhé straně smutek a bolest.

      Vymazat
  14. Milá Růženko, to je mi líto - tak krátkého života... Přeji, ať se Ti vynořují ty hezké vzpomínky. A klidné podzimní procházky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, máme na něho krásné vzpomínky. Byl moc hodný.

      Vymazat
  15. Milá Růženko.. je těžké hledat písmenka která by bolest v srdíčku zmírnila. Ale věřím, že vnoučátka ti srdéčko rozveselí. Opatruj se moje milá. Z💙

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdeničko milá, děkuji za Tvá písmenka. Vnoučátka nám dělají radost i tím lumpačením.
      Měj krásné dny.

      Vymazat
  16. Růženko, to byla pěkná procházka, ale se smutnou vzpomínkou. Potkala Tě velká ztráta, je mi to moc líto. Ať Ti vnoučátka a panenky dělají radost. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc Ti děkuji. Máš pravdu, vnoučátka i panenky mi dělají radost a dávají životu smysl.

      Vymazat
  17. Tak to je opravdu smutné, chodit na synův hrob.
    Přeji vše dobré.

    OdpovědětVymazat
  18. Jsou ztráty, které nikdy nepřebolí. Myslím na tebe.

    OdpovědětVymazat
  19. Růženko, musí být strašné chodit synovi na hrob. Prošla sis těžkým obdobím, neumím si to ani představit.
    Opatruj se a čerpej sílu ze sluníčka, dokud na nás vykukuje. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo to těžké pro nás pro všechny. Čas tu bolest otupí, ale nikdy nezmizí.
      Děkuji Ti.

      Vymazat
  20. Růženko, je to snad největší bolest, přijít o vlastní dítě.
    I když už je to několik roků, stále je to uvnitř Tebe a nikdy to nezmizí. Drž se.
    Kaštánek jsi dala tam, kam patří, dobře jsi udělala.

    OdpovědětVymazat
  21. Krásné podzimní fotky. Nad Tvým článkem jsem se hodně zamyslela, koncem léta jsem ,,oslavila,, 42. narozeniny, koncem října bude slavit narozeniny syn... Nikdo nevíme, co nám osud připraví, a Tvá tragédie mne moc mrzí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blanko, děkuji. Máš pravdu, nikdy nevíme, co nám osud přichystá.

      Vymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  23. Růženko, taky mne píchlo u srdíčka, když jsem četla o tragédii, kterou jsi prošla. Mně zemřela holčička, byla sice maličká, ale vzpomínám na ni stále. Té by bylo už 55 let. Já na hřbitov nemusím, je mi vždy z toho smutno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Libuško, to je mi moc líto. I můj bratr ztratil syna jako malé miminko, zemřel hned po narození.

      Vymazat
  24. Těžko hledám slova, ráda bych Tě alespoň trochu potěšila, ale je mi jasné, že to nedokážu. Opatruj se.

    OdpovědětVymazat
  25. To je hodně smutný příběh a ani ty krásné fotky ho nerozveselí...

    OdpovědětVymazat

Děkuji všem za návštěvu a milé komentáře.