Do Žďáru nad Sázavou

Dnes vás pozvu na další výlet. Manžel se mi včera vrátil z plavby po Sázavě v pořádku a dnes jsme se do Posázaví vrátili. Důvodem byla výstava krojovaných panenek v Regionálním muzeu ve Žďáru nad Sázavou. Nedávno jsem tuto informaci zachytila někde v médiích, pak jsem si něco přečetla o autorkách, které panenky oblékají do krojů a nápad na výlet byl na světě. 

Zaparkovali jsem na náměstí, odtud to není do muzea daleko. Žďárské náměstí je velice nesourodé, na jedné straně zůstalo několik původních domů a na druhé straně vyrostly v 70. letech krabicové obchodní domy. Něco mi to připomíná. 

Barokní morový sloup z roku 1706 od Jakuba Steinhubla. 

Moji pozornost upoutal průchod domu.

Oběma se nám líbily zavěšené deštníky a zajímavá zábradlí u oken. 

 Stará radnice byla postavena na přelomu 16. a 17. století v renesančním stylu. Ve druhé polovině 18.století byla přestavěna a nese i klasicistní prvky. Budova slouží k reprezentačním účelům. Ve spodní části je Galerie Staré radnice, kde se konají výstavy. V horní části je obřadní síň, která se používá především ke svatebním obřadům.

Měli jsme štěstí, že jsme slyšeli hrát zvonkohru na budově radnice. 

V zadní častí radnice je infocentrum, vchod je z boku budovy. 

Kousek od náměstí se nachází kostel sv. Prokopa, který je patronem města. O historii kostela si můžete přečíst zde: Kostel sv. Prokopa.

Moderní varhany z roku 1988 pro Marušku. 

Na obraze je sv. Prokop. 

Budova Tvrze patří k nejstarším budovám ve městě. Byla postavena asi kolem roku 1300. Využívali ji rychtáři a také byla součástí městského opevnění. V 19.století sloužila jako škola a od roku 1937 je v jejích prostorách muzeum - dnes Regionální muzeum. Sem vedly i naše kroky za panenkami. Těm věnuji samostatný článek. 

Nádherná lípa u kostela zaslouží obdiv. 

Staré domy by náměstí určitě slušely víc než socialistická architektura. 

Všimněte si sedícího muže z drátu. 

Autorem sochy z nerezového drátu je akademický sochař Jiří Plieštik. Socha má připomínat tradici síťování a Vavřína Krčila, který v roce 1926 vynalezl oblíbenou tašku - síťovku. Krčil nejdříve obchodoval s vlasovými síťkami. Právě na Horácku bylo síťování od konce 19.století hodně rozšířené. Později vymyslel a začal vyrábět tašky z umělého hedvábí - síťovky. Síťovka, kterou drátěný muž drží, byla původně zlatá, ale barva už není vidět. 

Manžel síťovku neměl, ale jako obvykle měl na zádech batoh. 

Koho by nezlákal čokoládový ráj? Ani  my jsme neodolali. Dali jsme si cappuccino a každý jsme si k němu vybrali dva čokoládové bonbony. Výběr byl opravdu velký a bonbony byly výborné.  

Z misky s malovanými obrázky jsem si vybrala ten kočičkou (pro Verunku) a nechala jsem tam kamínek s prasátkem Pepou, který jsem konečně popovezla z Jihlavy. 

Pohledem na náměstí se rozloučíme se Žďárem nad Sázavou. Projeli jsme kolem zámku, parkoviště u zámku bylo plné a já měla přání jet někam do přírody, kde nebudou davy lidí. Kam jsme se nakonec jeli podívat vám povím v jednom z dalších článků.