Šlakhamr

 Cestou ze Žďáru nad Sázavou jsme s mužem licitovali kam pojedeme. On chtěl na Pilskou, já na Velké Dářko. Jeli jsme tedy na Velké Dářko. Hned při příjezdu bylo jasné, že to nebyl dobrý nápad. Všude u silnice bylo zaparkováno plno aut, že se sotva dalo projet. A všude plno lidí, bodejť ne, bylo teplo a všichni vyrazili k vodě. Takže nám bylo jasné, že se otočíme a pojedeme pryč. Ale kam? Vzpomněla jsem si na mamuta u Rozštípené skály. Projeli jsme znovu Žďárem a pak odbočili na silnici, která vede k obci Hamry nad Sázavou. Cestou jsme ovšem zastavili u Hamroně, jedné z betonových soch od Michala Olšiaka.

S Amélkou jsme našly kamínek, ale tentokrát zůstal na místě. 

Od Hamroně už je to kousek do Hamrů nad Sázavou, kde jsme zaparkovali u penzionu Najdek a dál jsme pokračovali pěšky. 

Kdo chce, může jít přes lávku nebo se přebrodit přes Sázavu. 

Cesta lesem byla příjemná, nebylo nám takové horko.  K mamutovi je to necelý kilometr. 

Víc jsem ho fotit nestihla. Na kolech přijely dvě rodiny s dětmi a ty hned běžely k mamutovi a vylezly mu až nahoru na hlavu. Mamut je z betonu, tak něco vydrží. 

A my jsme pokračovali dál ke Šlakhamru. 

Náhon k bývalému mlýnu. Má prý hloubku kolem metru. 

A to je Šlakhamr neboli Brdíčkův mlýn. Nyní je v majetku Technického muzea v Brně. Vznik hamru je spojen se založením cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou. Byl provozován až do poloviny 17.století. Později byl přebudován na mlýn, jeho činnost skončila před druhou světovou válkou a posledními majiteli byli právě Brdíčkovi. V majetku Technického muzea v Brně je od roku 1976.

Konají se tu komentované prohlídky a toho jsme i využili. Do prohlídky ovšem zbývalo asi 20 minut a tak jsme se šli projít kousek dál .

Tahle chaloupka je v soukromých rukách, je vidět, že sem majitelé moc nejezdí. 

O pár metrů dál je Lenoch ranč.

Cesta krásným údolím pokračuje, ale my jsme se vrátili na prohlídku bývalého hamru. 

Můžete si tu koupit nejen vstupenky, ale i něco na pití, oplatky a třeba i pro děti maňáska. 

Na krásně upraveném dvoře nám mladá průvodkyně vyprávěla o historii vzniku hamru, který byl spojen se zpracováním železné rudy. A vydobýt rudu z horniny nebylo jednoduché, protože obsah železa byl malý. 

V současnosti se tu konají setkání kovářů, někteří tu své výtvory nechají. 

Expozice z historie železářství. 

Stroje, které jsou ve dvoře vystavené, jsou funkční a funkční je i kolo. které přivádělo vodu do mlýna. 

Pod schody je strouha, která odvádí vodu od kola.

 

V Brdíčkově mlýně je funkční hamr. Slečnu průvodkyni vystřídal její kolega. Hamr nám pustil a musím říct, že to jsou pořádné rány. 

Přešli jsme do obytné části kde žili poslední majitelé mlýna. 

Moc se mi líbí různé výklenky, ve kterých mohlo být nádobí i jiné věci, které hospodyně potřebovala.  

Takový mlýnek na kávu by si přál můj muž. Třeba mu ho donese Ježíšek. 

Brdíčkovi, poslední majitelé mlýna. 

Když skončila prohlídka, bylo už dávno po poledni a já měla hlad jako vlk. Penzion byl zavřený a tak jsme popojeli do Přibyslavi, kde jsme se najedli. 

Tady měli v průjezdu zavěšené různé staré artefakty. 

Zazvonil další zvonek do sbírky a vyprávění je konec. Snad vás nebude nudit.