Podzimní prázdniny

Dnes odbočím od výletu do Žirovnice  a okolí. Tento týden u nás byly tři dny děti, měly prázdniny.  Na výlet jsme nikam nejeli, ale chodili jsme na procházky. Vnoučkovi se moc chodit nechce, byl by nejraději, kdybychom měli před domem zastávku trolejbusu. 

Ve středu jsme se šli podívat na halloweenskou výzdobu do ulice Leoše Janáčka. Na blogu už letos byla velikonoční výzdoba ze stejného místa: velikonoční výzdoba. Říkala jsem si, že by se děti mohly inspirovat a něco mi pak nakreslit. 

Verunce se nejvíc líbily kočky. 

Oba malovali mimoně, horní je Vašíka, spodní Verunky. Ta ještě namalovala kočku a strašidlo. 

Vašík si vyfotil jeřáb.

A ještě vyfotil i sochu. 

Chvíli si hráli na hřišti, které je v parku na Štefánikově náměstí. 

Štefánikovo náměstí se dříve jmenovalo Stalinovo. Kdysi tu bylo i první kino v Jihlavě, byla to dřevěná budova od architekta Arthura Corrazy, který navrhl i vilu ve které jsme bydleli. Kino bylo v místech, kde je teď školní družina. A na místě, kde je nyní park, byl bazén. Měl veškeré zázemí a šest drah se startovacími bloky. Jeho délka byla 25 metrů. Lidé zde plavali až do roku 1958. Já si ho pamatuji už bez vody. Ustoupil bazénu na ulici Evžena Rošického, teď ho máme přes ulici. 

V místech, kde stávala Štefánikova kasárna, se staví bytový areál. Kasárna jsou na spodní fotografii ( zdroj internet). 

V jednu chvíli jsme měli nad hlavou konec ramene jeřábu. Děti byly vykulené, nebyl to moc příjemný pocit. 

Ještě jsem jim ukázala dům, kde jsem kdysi bydlela. 

Druhý den jsme šli do Starých Hor, Verunka chtěla vidět koníčky. Tentokrát bohužel v ohradě nebyli. 

Ve Starých Horách pokračuje stavba lávky pro pěší. Pracovalo se i ve sváteční den. 

U řeky hodně foukalo a vítr čeřil jindy poklidnou hladinu. 

Prázdná ohrada. Verunka ale dlouho nesmutnila, těšila se na hřiště. 

Děti si zacvičily a šli jsme domů. Byla jsem ráda, že jsem si vzala čelenku. Těšila jsem se na šálek teplého čaje. 

Předvoj, já jsem šla jako poslední a fotila jsem. 

Užili jsme si procházku a děti pak spaly jako dudci. V pátek si brzy po obědě pro vnoučata přijeli rodiče, takže se už procházka nekonala. 

I sobota byla slunečná, ale od rána foukal studený vítr. Šli jsme s mužem na hřbitov, měla jsem v plánu, že se pak půjdu projít a něco nafotím. Ale raději jsem s ním zamířila na nákup a pak honem domů, do tepla.