Zatavení třetí - Národní památník odposlechu

Z Herálce se přesuneme do Lipnice nad Sázavou. Poblíž Lipnice se nachází v zatopených žulových lomech Národní památník odposlechu. Vytvořila jej skupina mladých kameníků pod vedením výtvarníka Radomíra Dvořáka na paměť špiclování za minulých režimů. Jednotlivé části jsou nazvány - Bretschneidrovo ucho, to podle postavy tajného policisty z románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk.  Další má název Ústa pravdy, ta jsou inspirována reliéfem Bocca della Verita v jednom římském kostele. Poslední Zlaté oči vytvořil sám Radomír Dvořák. Patronem celého památníku je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. Celá trasa měří asi 4 km. 

Hrad Lipnice nad Sázavou. Mohutný hrad je vidět už z dálky. 

Auto jsme zaparkovali v podhradí a dál jsme pokračovali známou cestou. 

Tady jsme se před lety zastavili na občerstvení. 

Nejdříve jsme se vydali k Ústům pravdy. 

Nad lomem stojí krásná chata. 

Ústa pravdy. K samotným ústům se dá sestoupit. Bohužel jsem nenašla staré fotky, kde je u nich  vyfocený manžel. 

Půjdeme dál k Bretschneidrovu uchu,. Sestup svahem plným kamenů byl docela náročný. Navíc jsme museli dávat pozor, aby nám neuklouzly nohy po kořenech stromů, které se schovávaly pod listím. 

Bretschneidrovo ucho. Ušní boltec měří téměř 3 metry. 

Ještě jsou zde vidět pozůstatky z doby, kdy se v lomu těžilo. Od ucha jsme šli k Zlatým očím. 

Bohužel i v lesích kolem Lipnice se kácí. 

Máme štěstí na rozbahněné lesní cesty, tady jsme to mohli obejít lesem.

U rybníka si hezký den užívali rybáři. Podařilo se mi vyfotit rybník bez toho, abych je měla v záběru. 

U dalšího rybníka byla tato cedule. Má to ale nahnuté. 😉

Tady jsme se zasmáli. Manžel mě upozornil na vážku, ale já ji za boha neviděla. Vážka se naštěstí vyhřívala a já měla dost času, abych ji objevila. Jak manžel pravil, vážka jak letadlo a ty ji nevidíš. 

Další rybník je vypuštěný.

A jsme u posledního lomu. 

Zlaté oči. Zlata už tam moc není. 

I tady jsou pozůstatky nějakého strojního zařízení. Zpět jsme šli luční cestou a užívali si slunce a barvy. 

 

Tady už jsem fotila manželovým foťákem. Nevím proč jsou ty fotky tak světlé. Pořád fotím na automat, jak svým, tak jeho foťákem. Poradíte mi, čím by to mohlo být? 

Pěkná chaloupka, co říkáte? 

Před bytovkami, kde jsme měli zaparkované auto, jsem nafotila tuhle krásnou hortenzii. Na výletě jsme nebyli sami, ale o tom bude další příspěvek.