pátek 10. října 2014

Malý box opening

Mezi mými panenkami jsou i panenky z celuloidu. Celuloid byl svého času hodně používaný při výrobě panenek. Bohužel se ukázalo, že je velmi hořlavý a byl nahrazen jinými materiály.

Včera jsem si došla na poštu pro dva balíčky s panenkami. V jednom byla maličká panenka z celuloidu a byla pečlivě zabalená, protože panenky z celuloidu jsou velmi křehké a tak jsem si udělala malý box opening. Sběratelky panenek BJD mi jistě odpustí toto označení.


Po vyndání z krabičky byla panenka ještě v kartonu.


Pak ještě v sáčku a byla zabalena v ubrousku.


Tady je, nejmenší celuloidová panenka, kterou mám. Je označena na zádíčkách Japan a myslím, že je hodně vzácná, ještě jsem ji nikde neviděla. A kolik měří?


Je to další zajímavá panenka do mé sbírky.



Dalším přírůstkem do mé sbírky je panenka Precious Moments od americké autorky panenek Lindy Rick, je z MMB. Jinak se panenky ještě dají koupit zde http://www.svetpanenek.cz/.



Na podrážce je označení a výrobce, i tady je to Čína. Panenku jsem umyla i s vlásky, vyprala šatičky a dostala nové.



Je roztomilá viďte? A já mám další přírůstek po kterém jsem toužila.

neděle 5. října 2014

Netýkavka......

Původně jsem chtěla povyprávět o výletu do Smrčné nad Sázavou, kde jsme byli včera s rodinou. Meteorologové slibovali pěkné počasí, ale sluníčko se ukázat nechtělo. Tak jsme vyrazili na procházku po cyklostezce ve směru Světlá nad Sázavou a tam jsme na ni narazily, na netýkavku.



S touto rostlinkou jsem se tu setkala už před lety a všechno, co jsem o ní věděla je jméno, netýkavka. U nás roste pouze netýkavka malokvětá. Když jsem přijela domů, tak jsem se podívala na internet a našla zajímavé informace. Netýkavka žláznatá, tak se jmenuje, pochází z Himalájí a v Evropě se rozšířila jako okrasná a medonosná rostlina. Bohužel rostlinka se rychle šíří a nedaří se jí vyhubit. Má tobolky, které když jsou zralé a někdo o ně zavadí, tak prasknou a semínka létají hodně daleko. Je to sice jednoletá bylina, ale tímto způsobem se množí a to hojně. Roste u cest, potoků, na okrajích lesa.


Dalším druhem, který v Česku roste, je netýkavka malokvětá a myslím, že je i více známá. Ta pochází z Asie, z oblasti Sibiře.


Ještě se mi líbí netýkavka balzamínka, ta už je šlechtěná a pěstuje se na zahrádkách.


Moc jsem toho nenafotila, protože jsem hlídala vnoučka. Rodina prchla do lesa sbírat houby a já měla co dělat, abych ho udržela na cyklostezce. Na chvíli jsem s ním šla také do lesa, aby nezlobil. Houby ještě rostou, ale už jsou hodně červivé. Něco jsme nasbírali a vydali se zpátky do Smrčné.


Potom jsme si zajeli na oběd, vnouček spal chvíli v kočárku a pak už jsme jeli k nim domů a já pak do Jihlavy. Byl to moc hezký den.

středa 1. října 2014

Jak jsem se učila háčkovat


Ruční práce jsem se učila už jako malá holka, učila mě mamka. Pletení mi šlo, ale to háčkování. Rovná šálka na panenku se zužovala a potom zase rozšiřovala, no nešlo mi to. Chodila jsem do kroužku ručních prací ve škole a jediný háčkovaný výtvor byla kabelka z Viskocelu(bylo to umělé lýko). Už ani nevím, kde skončila. Na háček jsem na dlouhé roky zanevřela. Pletla jsem, nejprve na panenky, potom na sebe. Už na základce jsem si upletla první svetr. Potom jsem pletla na děti. Naučila jsem se i trochu vyšívat. K háčku jsem se vrátila jen na skok, kdy jsem si uháčkovala zimní čepice a potom zase nic. V době, kdy jsem objevila sběratelky panenek, jsem narazila i na stránky o háčkování a byla jsem lapena. Nejprve jsem zkusila háčkovaná velikonoční vajíčka, potom následovaly i háčkované dečky. Se sbíráním panenek jsem začala na panenky háčkovat a plést. No a pak jsem zkusila i panenku uháčkovat a to mě teď nejvíc baví a těší mě, když se panenka líbí.




Letos jsem zkusila tuhle dečku s kuřátky a myslím, že se povedla.


Ještě sem vložím fotky prvních panenek, nebyly nic moc, ale člověk se pořád učí.






neděle 28. září 2014

Vzpomínka

Dnes jsme se probudili do krásného, slunečného dne. I počasí jako by chtělo oslavit svátek Václavů. Nebudu psát o českém králi, ale chtěla bych povídat o někom blízkém.
Když se narodil náš starší syn, dostal jméno Václav. Je to tradice v rodině mého muže a on už byl čtvrtý. Vašík byl od malička moc hodný kluk, ve škole mu to šlo. Moc rád jezdil do přírody, později i na tábory a jako dospělý i děti vedl. Byl takové sluníčko. Náš mladší syn Jakub byl od malička hodně nemocný a Váša trochu ty starosti s ním jako by vyrovnával. Zastal se brášky ve škole, když se mu děti posmívali kvůli zdravotním problémům. Samozřejmě se jako kluci hodně prali, ale měli se moc rádi. Bohužel o něm mohu psát jen v minulém čase. Váša krátce po svých osmnáctých narozeninách bohužel zemřel na virový zánět mozku. Pořád to bolí a já proto tyto dny moc nemiluji. Za pár dnů by měl narozeniny a o to víc na něho vzpomínáme. Na konci října to už bude dlouhých 18 let, co odešel. Není den, abychom si na něho nevzpomněli. S mužem se učil poznávat přírodu, byl to jeho kamarád. Měli vyjímečný vztah a navíc mu byl hodně podobný. Vašíku, moc ráda bych ti také popřála vše nejlepší, ale mohu pouze vzpomínat na báječného syna, kterým jsi byl.
Téměř před dvěma roky přibyl do naší rodiny další Václav, náš malý a úžasný vnouček. Dostal jméno po strýčkovi, ale i pradědeček ze strany Vašíkovi mamniky byl Václav a hlavně, maminka se jmenuje Vendula. Vašík nám moc pomáhá překonávat těžké chvíle, s ním člověk zapomene na starosti.
Tak chci popřát Václavům vše nejlepší.

sobota 27. září 2014

Nejen ženy.....

Ruční práce nejsou jen výsadou žen, to je již dávno známé. Mě se moc líbí tato fotka, může to být inspirace pro některé muže na důchod.




Můj manžel a starší syn kdysi zkoušeli plést a synovi to docela šlo.

pátek 26. září 2014

Dárek

Dnes bych vám chtěla ukázat dárek, který jsem dostala od manžela. Ráda dárka dostávám, ale ještě raději je dávám a to hlavně dětem. Máme chalupu u Telče a manžel tam jezdí nakupovat. Zatím tam moc nejezdím, protože chalupa se buduje. V Telči je galanterka, kde má paní velký výběr přízí a já tam moc ráda zajdu. Občas pověřím i manžela. V turistické sezoně je náměstí plné stánků a člověk někdy neodolá. Takže v neděli, když přijel, tak mi donesl dárek . malinkou panenku z pedigu.





Je malinká a moc obdivuji šikovné ruce, které ji vytvořily. Má šaty a klobouček v barvě, kterou mám moc ráda. A je to další materiál, ze kterého se dá panenka vyrobit a to se mi moc líbí. Mám panenky z různých materiálů a postupně vám je představím.

sobota 20. září 2014

Poldík





Dnes jsem se probudila do krásného rána, upravuji fotky a společnost mi dělá Poldík. Kdo je Poldík?



Poldík je suchozemská želva zelenavá. Společnost mi dělá stejně dlouho jako panenky, už je to 6 let.Když jsme zůstali s manželem sami, tak jsem moc chtěla nějaké zvířátko, abych se měla o koho starat a s kým se pomazlit. Tak k nám přišel kocourek Matýsek. Bylo to dvouměsíční koťátko, hodně chlupaté. V té době jsem byla nezaměstnaná a tak jsem se mu mohla věnovat. Z Matýska vyrostl krásný kocourek, ale bohužel se ukázalo, že na něj mám asi alergii. Testy sice vyšly negativní, ale mě se znovu udělal ekzem a začala alergická rýma a kašel. Tak musel Matýsek z domu. Moc jsem to oplakala, ale zdraví je přednější. Dlouho jsem přemýšlela o pejskovi, o naháčkovi, ale i na toho bych alergii mohla mít. Pak mě napadla želva. Pro Poldíka jsme si jeli až za Chlumec nad Cidlinou k chovateli. Byl maličký, asi půlroční a vážil pouze 40 gramů. Pravda, s želvou se nepomazlíte, ale je zábavné ho pozorovat. Když jsem doma, tak ho pustím proběhnout a občas někam zaleze a pak ho hledáme. Vyrostl a dnes už váží 50 dkg. Od podzimu má nové velké terárko a to staré je prázdné a já přemýšlím o dalším zvířátku. Chtěla bych morče, také naháčka, ale zatím to doma neprošlo. Tak časem uvidíme.....
Poldíku, ty promiň, že jsem ve výčtu svých zájmů na tebe zapomněla.