včera byl krásný čas.
Snad by se na mně Pavlína Filipovská nezlobila, že jsem si vypůjčila slova z její písně. Neděle byla slunečná, mrazivá a tak jsem přece nemohla sedět doma. Pojďte se mnou na krátkou procházku, tedy pokud se vám bude chtít.
Podle této fotky by asi nikdo netipoval slunečný den. Chtěla jsem zachytit opar, který byl v dálce.
Břízka má zajímavě tvarovaný kmínek.
Ovšem "moje" bříza má kmen rovný jako svíce. Tady jsem si vzpomněla na Martin článek o Stromu roku. Břízu vysadili v parčíku někdy po roce 1989 a já jsem kolem ní chodila do práce.
Na některých místech se i odpoledne držela námraza.
Těším se na jaro až sakury pokvetou.
Bývalý strážní domek u trati si někdo opravuje.
Že by tu řádil krtek zahradník?
Nová lávka pro pěší a cyklisty je už v předčasném užívání od loňského listopadu.
Vedle silniční most. Možná vás stejně jako mně překvapí mohutnost betonové lávky, ale nebudu tu vypisovat důvody proč tomu tak je.
Lávka má šířku 3 m a délku 38,4 m.
Kačer na mně vrhl pohled jak si dovoluji ho fotit, když hledá něco dobrého k snědku. A otočil se ke mně zády.
Přešla jsem druhou lávku a pak se na mně usmálo štěstí. Venku byli tři koníci, sice za plotem a daleko, ale i tak jsem mohla udělat pár fotek pro naši vnučku. Už ji zase zlobí nějaký moribundus.
U Alzhaimercentra se staví. Co jsem se dočetla, tak by tu měl být nový pavilon s dalšími lůžky.
Ztratila Lucinka bačkorku, ne, rukavičku.
Další novinkou je okruh pro běžkaře a i včera si to tam užívali.
Zdroj vody pro zasněžování je blízko.
Hezké počasí vylákalo ven spoustu lidí.
Ještě jsem zašla na Kaufland.
Ten pták tam pořád sedí a neuletí a neuletí. 😉
Přišla jsem domů s tvářemi červenými, že by mi je i Marfuša záviděla. Ale procházka to byla hezká. Nemám žádné chytré hodinky, které by mi řekly kolik jsem ušla, ale podle mapy to bylo skoro 5 km.
