Muzeum na zámku

Asi se ptáte o jaký zámek se jedná. V neděli jsme se s manželem opět vypravili na výlet. Ovšem napřed jsme se podívali na Toulavku, náš oblíbený pořad. Tentokrát jsem cíl naší cesty vybrala já.

---

Jeli jsme se podívat do Bobrové, kde je muzeum panenek. Muzeum má otevírací dobu od 14 hod., proto jsme měli spoustu času. Vzali jsme to přes Velké Meziříčí, kde je krásný zámek, na kterém jsem ještě nebyla.

Zaparkovali jsme kousek od dálničního mostu.

Zámek ve Velkém Mezičíčí.

Zámek vznikl po přestavbě původního hradu. Jeho renesanční podoba byla změněna na konci 19.stoledí do dnešní podoby novogotiky. V roce 1948 byl zkonfiskován a v roce 1995 byl v restituci vrácen rodu Liechensteinů.

V části zámku je Muzeum Velké Meziříčí. Zajímavostí je, že část zámku v letech 1952 - 1976 fungovala jako porodnice. Na zámek se tedy občas přijedou podívat ti, kteří se tu kdysi narodili.

V řece Oslavě je také málo vody.

Ale zahlédli jsme malé pstroužky. Když se dobře podíváte, tak je na pravé straně fotky uvidíte.

Jdeme k zámku, muž opět kus přede mnou.

Už tu jsou zámecké schody.

V domě na předchozí fotografii se narodila spisovatelka Františka Stránecká. Ve svých povídkách zachytila Horácko od Jihlavy po Znojmo. Byla také sběratelkou moravských pohádek a folklóru a díky tomu byla nazývána moravskou Boženou Němcovou.

Zámek na fotografii z roku 1989, je vidět jak se zámek a jeho okolí změnilo.

Jsme u zámku. Ještě předtím jsem nahlédla do zámecké zahrady.

Je vidět kousek hradeb a opevnění zámku.

Brána vedoucí na zámecké nádvoří.

I tentokrát s námi jela Nela. Ovšem moc příležitostí být na fotce nedostala.

A jdeme do muzea. Ze tří prohlídkových tras jsme si vybrali muzeum.

U vstupu do zámku jsem fotila.

U pokladny jsem zjistila, že se na zámku nemá fotit. Pan průvodce nás na to upozornil, ale z jeho řeči jsem pochopila, že se to asi moc nedodržuje.

V muzeu jsou tyto expozice: Cestou necestou aneb Od cest k dálnicím. Návštěvník se může seznámit s vývojem pozemních komunikací od středověkých stezek přes tereziánské císařské silnice až po modení dálnice a rychlostní komunikace. Jsou tu vystaveny modely mostů. Děti si ze skládačky mohou postavit most.

Pak tu je přírodověná expozice, která představuje část mineralogické sbírky.

Kubismu se týká kolekce nábytku z roku 1913 vyrobená podle návrhu architekta Pavla Janáka.

Neodolala jsem a foťák vytáhla. Koupila jsem si totiž brožurku o muzeu a tam jsou i fotky nábytku.

Expozice nazvaná Ve znamení sedmi per poskytuje návštěvníkům údaje o historii a současnosti města. Obdivovala jsem krásné oblečení, nábytek.

Městský znak Velkého Meziříčí.

Dědeček mého muže byl vyučený švec.

Dříve se vyráběly krásné boty pro dámy.

I u této vitrínky jsem neodolala. Pak už foťák zmizel v tašce. Ráda bych si za možnost v muzeu fotit připlatila. Na některých zámcích to je možné.

Na závěr ještě jeden pohled na dálnici, moc velký provoz nebyl.

Před cestou za panenkami do Bobrové jsme si zašli na oběd do hotelu U Bílého koníčka.

Pochutnali jsme si a vyrazili na další cestu, která byla trošku dobrodružná. O tom příště.

Ještě přidám malou perličku. U pokladny jsem si prohlížela různé brožurky a pan průvodce vyndal i knihu, která byla vydaná v roce 1989, Žďársko ve fotografiích. Stála symbolických 25 Kč, tak jsem neváhala. Když pominu úvod poplatný té době, tak kniha obsahuje krásné fotografie a jednu jsem hned využila v článku. Určitě přijdete na to, která to je.