Chip - vzpomínka

Dnes bych chtěla zavzpomínat na jedno zvířátko, které u nás před lety žilo. Naši kluci si přáli mít nějaké zvířátko. Je to určitě sen téměř každého dítěte, mít nějakého zvířecího mazlíčka. Kluci chtěli křečka a my jim to dovolili. Venda donesl od spolužáka křečka džungarského, bylo to mládě. K němu i letáček s návodem jak křečky chovat, čím je krmit. Od kamaráda jsme si půjčili akvárium, sehnali hobliny a manžel mu vyrobil domeček ze skořápky kokosového ořechu. Dostal jméno Chip, protože v té době byl u nás populární seriál Chip a Dale. Bohužel jsme si ho tenkrát nevyfotili a tak jsem si půjčila fotky z internetu.

Stal se miláčkem nás všech. Kluci mu stavěli dráhu z leporela a on si tam hrál na závodníka. Museli ovšem dávat pozor, aby někam nezaběhl, tyhle malé potvůrky jsou hodně zvědavé a také rády všechno koušou.
Největší péče o něho zůstala na mně a já se starala moc ráda. Chip nejvíc miloval slunečnicová semínka a mně bavilo pozorovat, jak si nacpal vaky na tvářích a pak semínka louskal. Držel si semínko v pacičkách jako je to na fotce. Ze směsi si nejdřív vybral všechna semínka. Jídelníček jsem mu zpestřovala kouskem jablíčka nebo mrkve. A také kouskem vařeného kuřecího masa z křidýlek, o to jsme se spolu dělili. Byl docela krotký, nechal se držet v dlani a hladit i když je pravda, že mi občas za to "zaplatil" nějakým bobkem.
Proč jsem se rozhodla tenhle článek napsat? Včera jsem se u Marty na blogu dozvěděla smutnou zprávu. Jejich milovaná kočička Justýnka náhle odešla za duhový most. Ta zpráva zasáhla i mne, protože jsem Justýnku znala z blogu a měla jsem moc ráda vyprávění Marty o ní. A vzpomněla jsem si, jak jsme těžce nesli když zemřel Chip. Bylo to naše první zvířátko a bolelo to.
V dalších letech jsme ještě měli další dva nebo tři křečky, ale žádný už nebyl jako Chip.