Na poštu

 jsem to dnes vzala oklikou. 

Už včera odpoledne začalo sněžit. Do rána připadlo a navíc svítilo slunce. Tak jsem spojila příjemné s užitečným. Musela jsem na poštu pro balíček a jeden jsem musela poslat. Vzala jsem foťák a na poštu jsem šla oklikou přes Keťásek. Vy, kdo sem nějaký čas chodíte, víte, že je to park kousek od nás.

Takhle to vypadalo včera k večeru.

Vždycky obdivuji, jak se takový pták udrží na tenké větvi.

S mužem jsme pozorovali děvčata od sousedů, jak si stavěla sněhuláky.

Říkali jsme si, že je dobře, že se holky umí zabavit a užívají si i tu trošku sněhu.

Sněhulák měl do rána sněhovou čepici.

Pán s batůžkem šel do města. Vyrazil chvíli přede mnou, šel vysypat tříděný odpad a nevšiml si, že ho fotím.

Když vidím zarostlou stráň, tak si se smutkem vzpomenu na dobu, kdy tady bývalo zahradnictví. 

Schody na Keťásku.

Na tuhle lavičku si asi hned tak někdo nesedne. Takových laviček je v parku víc. Jsem zvědavá, jestli je letos opraví. 

Tady se to frčelo na saních.

Od schodů se také jezdilo až k tunelu. Ti odvážní museli přes několik schodů, které byly asi v půli cesty. Můj muž tady jezdil na šironech. Teď už tu schody nejsou. 

Tady jsme se spolužačkou v deváté třídě okusily první cigaretu. 

Tak zvané "městské domy".

Kosák mi ochotně pózoval. 

Silničáři měli pilno.

Říkala jsem manželovi, že vidím ovečku. Prý mám bujnou fantazii.

Když se mi zamží objektiv.

Tady už mají za oknem jaro. 

A jsem u cíle. V přízemí rožáku je pošta. Pak jsem šla ještě nakoupit a domů. 

Trochu jsem se vyvětrala, nakoupila a pak jsem funěla s respirátorem na nose domů.