Dnes se po několika pošmourných dnech ukázalo na obloze sluníčko. Samotné se mi nikam nechtělo a tak jsem navrhla manželovi, že bychom mohli někam popojet a tam se projít. Po obědě jsme vyjeli směrem na Pístov a kousek od vesnice jsme zastavili na rozcestí, kde jsme zaparkovali auto. Cesta, po které jsme se vydali, vede k chatové osadě Okrouhlík. Bohužel byla dost uježděná a uklouzaná, tak jsme šli jen kousek. Měla jsem obavy, aby to manželovi neuklouzlo a aby si znovu nezranil operovanou nohu. Uklouzlo to mně a měla jsem co dělat, abych to vyrovnala. Vrátili jsme se k autu. Pár fotek jsem stihla udělat, však už mi to chybělo.
Koho by to nelákalo ven, když je takhle modrá obloha a svítí slunce.
Sněhu už hodně ubylo, ani děti už nechodí bobovat.
Podél silnice na Vysokou jsou prohrnuté stopy pro běžkaře.
Stopy pro běžkaře vedly i po poli.
I tady lesy jsou hodně prořídlé.
Dřív nebylo chaty vidět. I tady se na stavu lesa podepsal kůrovec.
A jeden ptačí úlovek. Kos seděl téměř bez hnutí. Uletěl až když jsme promluvili.
Místy to bylo spíš na brusle. A nesmeky na boty zůstaly doma ve skříňce.
Až bude sucho, tak se na Okroulík znovu vypravíme. Snad už to manželovi bude do té doby lépe chodit. I tak dostal v úterý na kontrole od pana doktora pochvalu, že se mu noha pěkně zahojila a že ji dobře rozcvičuje.
Kaple Nejsvětější Trojice v Pístově.
Komín bývalé kotelny.
Jihlavou jsme jen projeli a jeli jsme na místo, kam jsem se chtěla podívat a kde jsem v zimě ještě nebyla. To necháme na příště.