Kousek za městem

Dnes se po několika pošmourných dnech ukázalo na obloze sluníčko. Samotné se mi nikam nechtělo a tak jsem navrhla manželovi, že bychom mohli někam popojet a tam se projít. Po obědě jsme vyjeli směrem na Pístov a kousek od vesnice jsme zastavili na rozcestí, kde jsme zaparkovali auto. Cesta, po které jsme se vydali,  vede k chatové osadě Okrouhlík. Bohužel byla dost uježděná a uklouzaná, tak jsme šli jen kousek. Měla jsem obavy, aby to manželovi neuklouzlo a aby si znovu nezranil operovanou nohu. Uklouzlo to mně a měla jsem co dělat, abych to vyrovnala. Vrátili jsme se k autu. Pár fotek jsem stihla udělat, však už mi to chybělo. 

Koho by to nelákalo ven, když je takhle modrá obloha a svítí slunce. 

Sněhu už hodně ubylo, ani děti už nechodí bobovat. 

Podél silnice na Vysokou jsou prohrnuté stopy pro běžkaře. 

Stopy pro běžkaře vedly i po poli. 

I tady lesy jsou hodně prořídlé. 

Dřív nebylo chaty vidět. I tady se na stavu lesa podepsal kůrovec. 

A jeden ptačí úlovek. Kos seděl téměř bez hnutí. Uletěl až když jsme promluvili. 

Místy to bylo spíš na brusle. A nesmeky na boty zůstaly doma ve skříňce. 

Až bude sucho, tak se na Okroulík znovu vypravíme. Snad už to manželovi bude do té doby lépe chodit. I tak dostal v úterý na kontrole od pana doktora pochvalu, že se mu noha pěkně zahojila a že ji dobře rozcvičuje. 

Kaple Nejsvětější Trojice v Pístově.

Komín bývalé kotelny. 

Jihlavou jsme jen projeli a jeli jsme na místo, kam jsem se chtěla podívat a kde jsem v zimě ještě nebyla. To necháme na příště.