středa 17. března 2021

Emilka modelka

V lednu jsem vám představila Emilku, panenku skřítku. Dnes vám Emilka  předvede modely, které jsem upletla opět pro skřítky Marušky. Jsou v kombinaci červeno-bílé a modrobílé jak pro kluka, tak pro děvče. 




Emilce ještě nedorazila z Číny paruka a tak je jí čepička velká. A Maruščini skřítci mají střapatý účes.





Klouček má dvoje kalhoty, aby je mohl střídat. Znáte to, kluci se hned umažou.😉
Další klučičí obleček v červeno-bílém. 






Emilka byla ráda když focení skončilo a mohla se převléct do svého oblečení. 





Emilka se zatím loučí.

Všechny oblečky jsem pletla z příze Gloria. Je to jedna z přízí, které jsou na trhu už dlouhé roky. Pletla jsem na krátkých ponožkových jehlicích, vypadá to lépe, než když se to sešívá. Alespoň u těchto malých panenek. A jelikož neumím vyplétané vzory, tak jsem oblečky vyšila. 
Teď mě čeká další úkol. Syn už mě dlouho uhání, abych mu upletla vestu. Tak se do ní konečně pustím. 
Ruční práce mi vyplňují čas, kdy teď nikam moc nemůžeme a ani nechodíme. Přeji vám všem pěkné dny. 




úterý 9. března 2021

Až se léto zeptá

budou moje holky připraveny.

Dnes to bude příspěvek o panenkách.  Konečně jsem nafotila panenky v šatech, které jsem jim háčkovala.

Panenka Götz Hannah. Šaty jsem háčkovala podle návodu šikovné Jany Klhůvkové, která je pro nás ostatní velkým vzorem. Růžové šaty jsou podle stejného návodu. 



Ruby Red Fashion Friend Stella


Paola Reina Liu





sobota 6. března 2021

K Helenínu

Dnes vám ukážu kousek Jihlavy kam se turista asi nepodívá. Půjdeme se projít k Helenínu,  části Jihlavy, kde jsem studovala na textilní průmyslovce. Hledali jsme místo, kde nebude moc lidí. Dnes od rána svítilo sluníčko a tak program na odpoledne byl jasný. Vyrazili jsme hned po obědě, přejeli jsme autem na druhý konec města, kde jsme auto nechali. 




Jihlavská čistička odpadních vod.

Nad ní vede silnice k zahrádkám a Helenínu. Kdysi jsme po ní v hodinách tělocviku běhaly, byly jsme ve třídě jen holky. Na tělocvik nás měla paní učitelka Rudolfová, byla prima. 


Za řekou je vidět stráň, kde byl les. I tady řádil kůrovec. Dole u řeky jsou zahrádky. 




I tady jsou mezi chatkami domy. V této době je to velká výhoda, do přírody je odtud kousek. 

Fešák z břízy se vyhříval na slunci.






Prošli jsme tunelem pod tratí.




I tady se kácí a to i náletové dřeviny.


Vrátili jsme se zpět na silnici. Holky z internátu nesměly na skálu nad řekou.



V budově z cihel byla v přízemí kuchyně a jídelna, v prvním, druhém a třetím patře byly dílny a ve čtvrtém patře učebny fyziky, chemie, strojnictví a zkoušení textilií. 


Bývalá kotelna, nyní slouží k jiným účelům. 



Procházka mi přinesla další kamínek.






Tady má zahradu manželův bývalý kolega.


Zamávala jsem projíždějícímu vlaku. 




V tomto domě bydlí moje bývalá šéfka z Modety, je jí 87 roků. Už jsem ji dva roky neviděla, naposled jsme si volaly před Vánocemi. Doufám, že se zase sejdeme. 


Slunečné počasí nám přineslo příjemnou procházku a mně vzpomínky na studentská léta. Byly to krásné čtyři roky v příjemném prostředí. 
Po cestě zpátky jsme potkávali hodně lidí, kteří se stejně jako my vydali na procházku. Někteří roušky měli, většina ne. Raději to nekomentuji, jen konstatuji.