Kousek za městem

Dnes se po několika pošmourných dnech ukázalo na obloze sluníčko. Samotné se mi nikam nechtělo a tak jsem navrhla manželovi, že bychom mohli někam popojet a tam se projít. Po obědě jsme vyjeli směrem na Pístov a kousek od vesnice jsme zastavili na rozcestí, kde jsme zaparkovali auto. Cesta, po které jsme se vydali,  vede k chatové osadě Okrouhlík. Bohužel byla dost uježděná a uklouzaná, tak jsme šli jen kousek. Měla jsem obavy, aby to manželovi neuklouzlo a aby si znovu nezranil operovanou nohu. Uklouzlo to mně a měla jsem co dělat, abych to vyrovnala. Vrátili jsme se k autu. Pár fotek jsem stihla udělat, však už mi to chybělo. 

Koho by to nelákalo ven, když je takhle modrá obloha a svítí slunce. 

Sněhu už hodně ubylo, ani děti už nechodí bobovat. 

Podél silnice na Vysokou jsou prohrnuté stopy pro běžkaře. 

Stopy pro běžkaře vedly i po poli. 

I tady lesy jsou hodně prořídlé. 

Dřív nebylo chaty vidět. I tady se na stavu lesa podepsal kůrovec. 

A jeden ptačí úlovek. Kos seděl téměř bez hnutí. Uletěl až když jsme promluvili. 

Místy to bylo spíš na brusle. A nesmeky na boty zůstaly doma ve skříňce. 

Až bude sucho, tak se na Okroulík znovu vypravíme. Snad už to manželovi bude do té doby lépe chodit. I tak dostal v úterý na kontrole od pana doktora pochvalu, že se mu noha pěkně zahojila a že ji dobře rozcvičuje. 

Kaple Nejsvětější Trojice v Pístově.

Komín bývalé kotelny. 

Jihlavou jsme jen projeli a jeli jsme na místo, kam jsem se chtěla podívat a kde jsem v zimě ještě nebyla. To necháme na příště. 

Sněhové zpravodajství

Od čtvrtka, kdy se asi celou republikou přehnala sněhová vichřice, u nás každý den přibývá sníh. Takové malé sněhové zpravodajství si uchovám na blogu. 

Ve čtvrtek dopoledne jsme jeli s mužem nakoupit. Měli jsme štěstí, že jsme to stihli předtím než se přihnala sněhová fujavice.

V duchu jsem litovala všechny řidiče, kteří v tom museli jet. Myslela jsem i na našeho syna, který hodně jezdí po různých stavbách a doufala, že není někde na silnici. Na D5 byla hromadná nehoda, která se naštěstí obešla bez ztrát na životech. 

V pátek ráno krásně svítilo slunce, obloha byla bez mráčků. Bohužel to nevydrželo celý den.

Podle stop běhal za domem zajíc, občas se tu objevuje. 

V noci na sobotu přibylo hodně sněhu. Stromy jsou obalené.

Fouká silný vítr, takže jsem rychle došla nakoupit a šup zpátky domů do tepla.

Kdopak si tu udělal kopeček? Že by krteček? 

Auta mají pořádnou sněhovou čepici.

Chodník je naštěstí protažený.

Tyhle dva stromy rostou naštěstí vedle domů, takže nestíní. To ještě k minulé reportáži.

Přeji všem hezký víkend. 

Na stromě

Můj dnešní příspěvek je dílem náhody.  Manžel přišel domů z rehabilitace a ptal se mě, jestli už jsem viděla drevokocúra. A díval se z okna. Zvědavost mi samozřejmě nedala a šla jsem se podívat, co tím drevokocúrem myslel. Kousek od nás, v proluce mezi domy, bylo vidět, jak nějaký muž ořezává větve ze smrku. Asi v tom místě strom nešlo pokácet aniž by způsobil nějakou škodu. A tak mě napadlo, že akci nafotím. 

Větve už byly skoro všechny ořezané. Sice jsem předtím slyšela vrčet pilu, ale nenapadlo mě pátrat, co se kde děje. 

Pracovník postupně zkracoval kmen stromu.

Další strom na našem sídlišti je pryč. 😔

Tuhle fotku z prosince sem dávám pro porovnání. Nevím, jaký byl důvod, že strom pokáceli. Když kdysi na sídlišti stromy vysazovali, tak asi nikdo nevzal do úvahy, že stromy vyrostou a budou třeba clonit. Z toho důvodu možná pokáceli i tento strom.